Když jsem včera odpoledne vyrazil směrem k Náměstí Míru a dále do Balbínovi poetické hospůdky, které nikdo neřekne jinak než Balbínka, marně jsem přemýšlel, jak je to dlouho, co znám Štěpána Kojana. Poznal jsem ho někdy kolem roku 2002, když jsme jezdili s kapelou jako předskokani skupiny KEKS a u Štěpána ve studiu jsme natáčeli naše první album. Za tu dobu se toho dost změnilo, naštěstí na všech stranách jenom k lepšímu.

Štěpán byl vždycky výborný muzikant a skladatel, má cit pro chytlavé (a chytré!) texty a dokáže je skloubit s krásnou melodií. Pamatuji si, když jsme na Balbínku vyráželi poprvé, to bylo asi před osmi lety, když Štěpán začínal jezdit sám jenom s kytarou. Z nesmělého umělce se za tu dobu stal uznávaný a známý kytarista, který úplně sám bez kapely dokáže vyprodat řadu klubů v republice a má spoustu věrných fanoušků. Jsem moc rád, že mohu být jedním z nich. I když už neznám texty všech písniček, viděl a slyšel jsem, že zbytek Balbínky mé mezery bez problému vyplní a kdyby Štěpán chtěl, obecenstvo by za něj odzpívalo prakticky celý koncert.

Nezbývá mi než Štěpánovi poděkovat za to, že zůstává tím zdánlivě nesmělým muzikantem, skládá dál krásné písničky a že mi dovolil ho zvěčnit na několika málo fotkách. Těším se na další Balbínku!

Invalid Displayed Gallery